Gripy SQlab

Druhou nejčastější bolestí při jízdě na kole je bolest zápěstí a mravenčení prstů. Touto nepříjemností jsem sám doteď občas trpěl, ale nepřikládal jsem jí žádnou důležitost. I když při delší jízdě v terénu byl stav hodně nesnesitelný, obzvlášť po delším sjezdu, kdy je větší část hmotnosti na rukou.

Řeknete si, ergonomické gripy tu už jsou hodně dlouho, vždyť s nimi přišel třeba Ergon. Tady už snad není co vymýšlet. Navíc se dají sehnat i velmi levné rádoby-ergonomické gripy od různých výrobců z Číny. Tedy, očividně, pořád je co zdokonalovat. A to dosti razantním způsobem.

Gripy SQlab přicházejí ve dvou variantách, kdy jedna je velmi podobná klasickému, trekkingovému pojetí s velkou oporou pro dlaň. Tento typ se perfektné hodí na vyjížďky a výlety po cyklostezskách a nenáročným terénem. Pro jízdu v terénu je tu pak řada MX, která je minimalističtější, perfektně padne do ruky a hlavně je přizpůsobena jízdě v terénu. Rozdíl je zejména ve velikosti opěrné “ploutve” pro dlaň. Každý se musí rozhodnout, který model bude lépe vyhovovat jeho jízdnímu stylu dle poměru kilometrů v terénu nebo na pevném povrchu.

Někdo z vás může zcela oprávněně namítnout, jak může sebelepší ergonomický grip padnout každému do ruky. I na to se zde myslí a je dotaženo do dokonalého konce. Velikost ruky si totiž lze velice jednoduše změřit a tím určit, zda potřebujete S, M nebo L velikost gripu.

Pokud jste na rozmezí dvou velikostí, osobně doporučuji vzít raději tu menší. Já mám třeba malé ruce a jsem přesně na rozmezí S a M. Zkoušel jsem M, ale v terénu ta jistota úchopu nebyla taková, jak jsem byl zvyklý. S velikostí S už jsem si pochvaloval jak pohodlí, tak pevný úchop.

Aby toho všeho pohodlí nebylo málo, mají tyhle gripy ještě jeden trumf. A tím je použití dvou směsí gumy v jejich konstrukci. Co si pod tím představit? Na místech, kde je potřeba opora a pocit pevného úchopu, tam je použita tvrdší směs. Naopak v místech, kde je v dlani měkčí tkáň, je naopak použitá směs měkčí, aby nedocházelo k otlakům. Stejně tak se mění i množství směsi, aby bylo dosaženo co největšího pohodlí.

Rohy SQlab

Rohy na kole. Věc, která prošla dlouhým vývojem od nekonečně dlouhých bullhornů po minimalistické růžky a téměř vymizela. S příchodem vlaštovek a širokých řídítek se rohy stávaly divné, ba přímo nebezpečné v případě zachycení o větev. Sám jsem je zavrhl a dokonce ani nedoporučoval nikomu dalšímu. A to i přesto, že dokáží perfektně ulevit rukám při delší jízdě. Ale…

… ale není všem dnům konec! A k velikému překvapení jsou rohy “nové generace” daleko lepší než ty staré ve všech ohledech. Pojďme se podívat v čem.

Ergonomie, ergonomie, ergonomie. To snad ani nemusím opakovat, pokud se bavíme o komponentech SQlab. Pravda, když jsem tyto růžky viděl na řídítkách poprvé, nedokázal jsem si představit jak na ně napasuji ruce a už vůbec ne, že by to mohlo být pohodlné.

A pokud vás napadlo, že umístění rohů dovnitř řídítek je divné, neřku-li naprostá blbost, tak jsme na tom stejně. Je zde opět jedno obrovské ALE. A to hned trojité. Tedy přesněji dvojitá bezpečnost a jedno pohodlí.

První úchop byl trochu nejistý, ale dvě vteřiny stačily na správné usazení dlaně a přišlo několik velkých překvapení. Pohodlí, to jsem čekal. Ale dalším bonusem byla perfektní dostupnost brzdových pák. A to nejen způsobem, kdy si můžu trochu přibrzdit. Ale dá se říct, že krom vypjatých situací v terénu se dá z růžků brzdit plnohodnotně. Tím snížíte riziko kolize například s jezdcem před vámi.

Dalším bezpečnostním prvkem je právě ono “divné” umístění rohů uvnitř. Není totiž nic nepříjemnějšího, než když se za jízdy za trčící roh zasekne šlahoun malin a trhne řídítky. Co následuje potom nemusím snad popisovat. Když to neskončí v sádře, je to úspěch. Tato situace s těmito růžky rozhodně nehrozí.

A po bezpečnostní vložce jsme zpět u pohodlí, které stále souvisí s umístěním rohů. Tím, jak nám v průběhu let narůstala šířka řídítek se i měnil úchop rohů. Dříve byla řídítka, a tím i úchop, široká do 60 cm. Dnes přes 70 cm. A právě pro úchop rohů je nejoptimálnější vzdálenost na šířku ramen. Posunutím rohů na vnitřní stranu gripů se svět dostává do normálu a naše lopatky, a celé zádové svalstvo, si opět hoví v pohodlí své přirozenosti.

Mimochodem, tohle jste si možná už uvědomili dříve, když jste v dlouhých stoupáních zkoušeli různé úchopy a nakonec skončili s rukama na těle brzdových pák. Tedy nevím jak vy, ale já rozhodně ano. A do teď to byla moje nejpohodlnější stoupací pozice jak na pevném MTB, tak i na fullu. Na silničce je to v pohodě, tam je tahle pozice naprosto standardní.

Řídítka SQlab

Pokud trávíte hodně času toulkami krajinou a do terénu zavítáte zřídka, pak jste si mohli všimnout bolesti zápěstí. Sám tím trpím na delších silničních přejezdech na horském kole. Víc jak hodina po asfaltu mě bolí a ergonomické gripy pomáhají jen částečně.

Doteď jsem netušil, kde je problém a naopak jsem si říkal, že problém s hlavou mají designéři v SQlab, když dokázali vymyslet tento příšerný tvar řídítek.

Musel jsem se nechat dlouho překecávat, abych zlomil svůj prvotní odpor a nad řídítky se zamyslel hlouběji. Pomohl mi v tom tento obrázek a začalo mi to vrtat hlavou.

No co, zkusit se má vše. Vzal jsem sestry trekkingové kolo, přehodil řídítka a vydal se na cca 1,5 hodiny dlouhý okruh po silnicích a cyklostezkách. Musel jsem přenést přes srdce, že to nesviští tak hezky jako na silničním kole, ale co bych pro test nevytrpěl.

Vzhledem k tomu, že toto kolo má pevnou vidlici, čekal jsem nepříjemnosti již po půl hodině. Ale výsledek mě velmi překvapil. Po celou dobu jízdy jsem nezaznamenal sebemenší problém a na nezvyklý úhel si velice rychle zvykl.

Pokud není cokoliv jasné, ptejte se v komentářích níže a já vám velmi rád poradím.